Na závodě v Polsku jsem byla poprvé, zkusím se tedy podělit o pár dojmů:
V sobotu večer při ladění formy nám zkušení matadoři Kubajzz a Mandy předávali zkušenosti typu: "Všechny sklopky jsou daleko. Když se ti to zdá na max, je to určitě na max, možná o metr blíž. Vždy tam fouká. Když se nestřílí pod úhlem nahoru, střílí se pod úhlem dolu." S Jirkou61 jsme se vzájemně uklidňovali, že je to v poho a tak jako tak si v Polsku střelíme osobák.
A pak přišel závod a první stanoviště. Klečák bez opory. Nula. Druhý výstřel jedna. Se sklopenýma ušima a Kubajzzem v zádech přesun na další stanoviště. Ležák. Jedna. Pomóóóc! A pak už konečně za dva. Uf. Začalo se dařit, daleké sklopky padaly, klečák s oporou dva, dva. Pár cinknutí - opravdu foukalo nevyzpytatelně. Stoják s oporou dva, dva. A pak to přišlo znovu. Stoják bez opory. Nula. Jedna.
I když jsem byla ze dvou nul hodně smutná, jsem ráda, že jsem se na závod do Polska vypravila, pro mne to byl moc fajn strávený den. Díky pořadatelům a všem za bezva společnost (také za řízky, chilličoko atp
)
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
. Tak jak píše Marta. Větříček+daleko+malý. Jedna sklopka byla na břízce co se kejval o dva doty sem tam(aspoň teda mě) 
. Měli jsme 3min. na dva cíle, ale dalo se to. No, že mě Marta přejela, to mě ani tak nemrzí 
