K založení tohoto vlákna mě přiměly různé věci a diskuze, s kterými se setkávám na závodech.
HFT vychází z anglo-saských tradic, které jsou založené na zvycích a zažitých postupech. Narozdíl od kontinentálních systémů se tam neklade takový důraz na striktní vyjmenování všech podmínek, které se často nechávají na takzvaném "zdravém rozumu", což u nás občas bývá problém. Proto bych chtěl napsat aspoň pár věcí, které v pravidlech nejsou a zřejmě ani nikdy nebudou, ale patří k zvyklostem nebo dobrým mravům. Zdaleka nepopíšu všechny a budu rád, když další doplníte nebo se na ně zeptáte v diskuzi. Znalost pravidel je samozřejmostí, tím se tady nebudu zabývat.
K dobrým mravům a zvykům patří: Pomáhat ostatním - Často si můžete například setkat s tím, že střelci si navzájem stíní optiky, když jim do nich svítí slunce pod nevhodným úhlem. Když ten, co střílí, má problém rozeznat ostřílenou killzónu, tak mu spolustřelec na požádání zatahá za špagát, tím se killzóna zahýbe a ukážou se její hrany. Občas se můžeme setkat se stanovištěm, na kterém je problém se udržet (z kopce atd.) - v tom případě zase můžete vidět, že spolustřelec si stoupne tak, aby střelci udělal oporu o nohu atd. Zbytečně nevyrušovat - závody obvykle probíhají za přátelského hovoru, na tom není nic špatného, jen by jeho hlasitost neměla přesahovat rozumnou mez. Stejně tak hlasitě nekomentujeme cizí ani vlastní výstřely, i když chápu, že je to občas obtížné. Nezdržujeme - časový limit 2 minuty se dokonce dostal už i do pravidel (zřejmě to začal být problém už i v Anglii) a počítá se od přiblížení ke kolíku, takže nepoleháváme a nezdržujeme kvůli tomu, že čekáme až se utiší vítr atd. K dobrým mravům a zvykům patří jít po závodě pomoct uklidit trať. Pořádatelé si dali velkou práci ji pro nás připravit a pokud přímo nestavíte, tak je pěkné jim jít pomoct třeba smotat provázky atp. K nepsaným zvykům, které v pravidlech nenajdete, na našich nebo třeba polských závodech patří, že střelec si na stanovišti zatáhnutím za špagát sám postaví sklopky. Potom co je trefí už je nezvedá, ale nechá je na následujícím střelci. Tady bych jenom upozornil, že v Anglii je tomu naopak, oni staví po sobě. Když se vám v průběhu závodu stane, že si nejste jistí, zda jste třeba nabili nebo třeba nestrčili diabolku naopak nebo máte jakýkoliv jiný problém, tak můžete vystřelit bezpečně do země, ale vždy to musí být po nahlášení spolustřelcům ve skupině. A střílí se do země jako nemířený výstřel, nikdy ne na sklopku nebo mířeně do stromu atd. Když střílí ve skupině junior, tak je zvykem, že junior střílí první. Pokud dojde po závodě k rozstřelu o medaile, tak je zvykem střelci po ráně zatleskat, i když nepoloží sklopku. Střelci se při závodě hlídají navzájem. Nezapomeňte, že naši spolustřelci jsou během závodu zároveň rozhodčí, kteří potvrzují naše zásahy, hlídají zda v okolí nehrozí nějaké nebezpečí a obecně dbají o náš bezproblémový výstřel. Nebuďte uražení a nedivte se, když vás někdo upozorní na pravidla nebo bezpečnost, naopak mu poděkujte, ten střelec to dělá nejen kvůli sobě, ale i kvůli vám. A zároveň se nebojte někoho na případné porušení pravidel nebo bezpečnosti upozornit. Vzpomínám si třeba, jak rychle jsme se naučili nosit pušky hlavní dolů, stačilo pár závodů, na kterých jsme se na to navzájem upozorňovali a dnes už se nic takového nevyskytuje, stejně jako opírání pušky o nohu.
Bylo to trochu nesouvislé. Prosím, doplňte mě dále.
|