Epoxidem lepím jenom když je nůž na trn do díry. Když ručky nýtuju, tak tam nedávám lepidlo žádné. Podle mě je to zbytečné, drží to ty nýty, lepidlo by to stejně neudrželo.
Tady je třetí nůž. A ten mi udělal největší radost. Je to kudla, která se válela na chatě už od nepaměti. Stáří je neznámé, určitě je to přes 50 let, možná i podstatně víc, používal se na kdeco, včetně výroby třísek na podpal, takže se do něj mlátilo druhým dřevem, až se jednou zlomil někde v půlce. Nůž je kovaný z uhlíkovky, ale spíše strojově než ručně. Zajímavé je, že má trn taky skovaný do tenčího průměru a místo děr je tam takový dlouhý ovál. Už jsem to párkrát takhle viděl, ale proč se to tak dělá mi není moc jasné. Občas se mi známí snaží odvděčit za půjčení chaty tím, že mi nabrousí nože a pravidelně se to pokusí udělat v dílně bruskou, takže nůž jde do kopru, jak taky jinak při 2800 otáčkách, že?
Tak tohle si ten nůž zažil dvakrát.
Přemýšlel jsem co s tím a řekl jsem si, že z toho udělám takový selský nůž. Čepel byla celá černá od patiny, tak jsem ji trochu přebrousil, ale ne moc, ať je vidět, že už má něco za sebou. Ty rýhy po broušení nevypadají úplně dobře a vezmu to teda ještě ručně šmirglem.
Rukojeť je z vlašského ořechu, stejného jako ten předešlý nůž. Nýty jsou tři měděné a pro jistotu jsem tam dal ještě jeden vnitřní, který není vidět. Povrch je napuštěný lněným olejem, jinak to nedělám, je to nejjednodušší a výsledek je dobrý.
Přetáhl jsem ho jenom trochu na pískovci a pak na břidlici a nůž holí chlupy jedna radost, ta stará uhlíkovka je úžasný materiál.
Moc se mi to líbí, ani jsem nečekal, že z toho vyleze taková zajímavá kudla, všechno dělám jen tak z volné ruky, jak mě to zrovna u brusky napadne, nedělám žádné nákresy a plánky a tak občas překvapím sám sebe.
Když se na to tak koukám, tak mi to připomíná ty nože Santoku, třeba to ti Japonci okopírovali od našich selských nožů.
Koneckonců bych řek, že tady v Evropě bylo všechno dřív a lepší, a proto taky Orient kolonizovala naše civilizace a ne nás ta jejich.