|
ANGLIE 2017
Jak začít, třeba tak, že jsem dneska skončila ve škole dříve, už po čtvrté hodině, šla na oběd, a v 11:30 mě táta vyzvedl před školou, doma jsme se dobalili a hurá za Mirkem. Jeli jsme mamčiným autem a když jsme dojeli do Jičína a hledali, kde Mirek bydlí. Přišli k němu do bytu, už tam byl Ivoš i se svou manželkou. Asi 13:45 jsme plně naloženi vyjeli směr Praha. Já a Ivoš jsme seděli vzadu, taťka ve předu a Mirek řídil. Cestou (asi po 2,5 h) byla přestávka „čur pauza“ a o chvíli později jsme zůstali v Mc Donaldu na něco malého do žaludku. Cestou kluci vyprávěli své zážitky a historky. Probrali snad všechno, co mohli, od práce přez auta až ke zbraním samozřejmě. Když jsme dojížděli k Praze Mirek začal komentovat cestu Prahou. Kde co je, kde bylo dříve pakoviště teď tam jsou obchody, a ještě jsme zastavili na benzínce. Po příjezdu k Mirkovému kamarádovi, jsme ho naložili a odjeli na místo srazu (bazén Šutka), kde na nás čekali Hony a Marcelka, no spíše přijeli dříve J. Vyložili bagáž z auta a Mirkův kamarád odjel i s autem. Chvilku pro nás přijel Froťák a po sedné hodině i autobus. Do autobusu se vše a všichni naložili a vyrazilo se směr Calle – Francie (asi 19:55). V autobuse bylo živo už od začátku. V autobuse nás jede 19 a 2 řidiči. V Anglii se k nám připojí Dygrýnovi.
Je před námi dlouhá cesta. Teď jsme na benzínce Moll a čekáme až se naloží „Pusina“. Kubajzz říkal, že mezi 10-tou a 11-tou hodinou dopoledne budeme na trajektu a do hotelu bychom měli dorazit kolem 15-té hodiny. Čeká nás více jak 17 hodin v autobuse, s přestávkami zhruba po 2 – 3 hodinách. Koukám na nádherný západ Slunce.
Noci jsme asi dvakrát zastavovali, jednou kolem 22 hodiny a po druhé kolem druhé hodiny ráno. Je ráno 6:30. Před hodinou byla přestávka na benzínce v Belgii. Někteří si šli koupit kávu, my co jsme zůstali u autobusu jsme sledovali ranní provoz. Pusina musel mít něco extra vzal si kartáček s pastou a láhev s vodou a čistil si zuby. Sluníčko už krásně svítí a modrou oblohu zakrývají mráčky, venku je 25°C. Je 7:38. Při průjezdu Belgií nás míjely kamiony, náklaďáky, Škodovky, BMW a Audi, těch bylo nejvíc. V autobusu je neobvyklý klid, většina lidí spí. Spíme tak, že nohy jsou nataženy na protější sedadlo přes uličku. Na cestě jsme už skoro 12. hodin. A za 2 hodiny bychom měli být v Cale. Je 10.30 a po pasové kontrole vjíždíme na trajekt. Na trajektu jsme zaparkovali autobus a šli na palubu. Kluci si dali kávu nebo pivo Guiness. 11:30 a my jsme
v polovině cesty trajektem. V Anglii nás celníci zastavili a my museli vytáhnout zbraně a podrobit je přísné kontrole. Po necelých dvou hodinách jsme pokračovali v cestě na hotel. Zvláštní je řízení v levo, míle místo km a jiné dopravní značky. No jo, jsme v Anglii. Po příjezdu do Anglie se ochladilo a začalo foukat, není divu je to ostrov. Po příjezdu na hotel a ubytování, jsme šli na večeři do protější restaurace.
Máme pátek. Snídaně byla formou Švédského stolu. Po snídani jsme se sešli v autobusu a odjeli na pláž. Od pláže jsme zůstali stát asi 1 km. U pláže stála kaplička, kterou jsme navštívili. Pláž byla plná mušlí a ulit, přes které bylo nutné přejít do moře (oceánu). Někteří odvážlivci se vykoupali. Během té doby nastal příliv. Udělaly se fotky a posbírali se mušle a pazourky. Cestou do Maldonu byla zastávka, kde jinde než v Mc Donaldu. V Maldonu na nás čekalo připravené zero i s cvičnou tratí, která zůstala postavená až do neděle. No, takže jsme si připravili zbraně a šli zkusit nastřelit, a po celou dobu bylo k dispozici chrono, které jsme přivezli my z Česka. Po ,,nástřelu“ (nešlo moc nastřelit kvůli větru) jsme se postupně vydali na zkušební trať. Ta byla celkem dost náročná, měli postaveno celkem 30 stanovišť po jedné, a sklopky nastříkané na žluto, takže po určitém počtu výstřelů nešlo poznat kde je kilzona. Na vítr jsme dávali klidně i mimo sklopku nebo minimálně na kraj. K večeru jsme se zbalili a vyrazili směr hotel. Na hotelu jsme měli asi 45 min a pak hurá na jídlo. Jeli jsme k anglánům do nějaké hospody, sice jsme seděli na zahrádce, ale jídlo jsme museli společně s pitím obědnávat ve vnitř. Po dlouhém čekání se někteří rozhodli, že zajdou na jídlo do KFC. A po půl desáté byl návrat na hotel.
Ráno snídaně zase stejnou formou. A po snídani asi 7:30 byl odjezd zpět do Maldonu a tam na nás čekal závod. Po zápisu, nástřelu a rozpravě, bez které by to nešlo, se vyrazilo na trať. Ta byla v lese a upřímě řečeno byla dost náročná, no to se dalo čekat je to mistovtví světa. J S námi ve skupině šel angličan Richard Woods a s ním i malý jezevčík (taky bych je chtěla pozdravit). Kterému jste museli hodit klacek minimálně tak velký jako byla ona, jinak se s váma nebavila. Poviných poloch bylo celkem 6, tři klečáky a tři stojáky samozdřejmě bez opory. Marcelka, která byla ve skupině vedle nás, co chvili nadávala, já se ji nedivím, a tím to ji zdravím. J Mezi 30. a 1. stanovištěm bylo postaveno chrono u kterého stál Marek a kterým museli všichni projít. Celkem neprošli dva závodníci, od nás Marta a v neděli nějaký veterán. Po našem závodě bylo druhé kolo trati, na které jsme se šli někteří podívat. Jinak po závodě bylo volno. Každý něco snědl buď ze svých zásob nebo si nechal udělat
hamburgr. No a samozřejmě se všichni uvelebili ve stínu za autobusem na odpočinek, jak jinak než s pivem v ruce J. Po ukončení druhého kola závodu a zjištění předběžných výsledků, jsme se vydali směr hotel, kde už bylo volno. Někteři jsme se domluvili a šli na proti na večeři jako první den.
Ráno 25.6. byla jak jinak než snídaně a poté odjezd směr Maldon, ale tentokráte už na posledy. Takže jsme vyklidili pokoje, vrátili katry a vše naložili do autobusu a až potom vyjeli. Jako předchozí den byl nastřel a následovalo poučení a odchod na trať. Ta byla posunutá více v lese. Skupiny zůstaly většinou stejné jako v sobotu. Bez poviných poloch a chrona by to nebyl závod. Změna byla v tom, že asi trochu méně foukalo jinak se nic moc nezměnilo, obtížnost trati, ani ty zmíněné poviné polohy. Většina lidí na střílela víc bodů jak sobotu. Po našem závodě bylo druhé kolo, jo i tady jsme se byli podívat. Po tomto kole se čekalo na výsledky. Po dlouhém čekání, jsme se dočkali. Měli jsme hodně úspěchů, vlastně v každé kategorii byl někdo. V kategorii open získal Dušan Mandát 2. místo a stal se vícemistrem světa, stejně jako Tobiáš Dygrýn v kategorii junior. Jirka Fousek po napínavém rozstřelu získal 3. místo, Marcela Bolková 3. místo v kategorii Ladies, a aby toho nebylo málo tým z Polska (složený jen ze dvou poláku zbytek češi J) skončil na 3. místě a český tým získal 2. místo. Celkově se české výpravě opravdu dařilo. Po vyhlášení výsledků se vše naložilo, rozloučili jsme se a odjeli směr Dover ® Cale ® Praha. Před trajektem nás zase odchytli, ale nebylo jako směrem do Anglie, po chvilce nás pustili. Před trajektem jsme měli chvíli čas, tak byla zastávka v Burger king, mohli jsme si něco koupit nebo vyjít na vyhlídku na přístav. Na trajektu to celkem dost houpalo, ale nakonec se vlny uklidnily. Než jsme dojeli do Francie tak už byla tma, ale to nám v naší cestě nezabránilo. Mezi 3 a 4-tou hodinou v noci byla pauza a potom až kolem sedmé ráno, kde si někteří dali snídani a potom se pokračovalo.Cestou jsme ještě vysadili Pusinu. Poslední zastávka až Praha. U bazénu Šutka se vše a všichni vyložili z autobusu. Rozloučili se a rozjeli po celé republice.
Něco málo závěrem:
To co mi všichni říkali o Anglii nebo o cestě do Anglie, tak to vůbec nebyla pravda. Cesta i s trajektem v pohodě, ani se nedivím, se super řidiči. Na hotelu mě překvapilo hned několik věcí, například postele, nebo že na snídani nebyly salámy, šunka a podobně. Výlet byl super nenapadlo by mě, že si odvezu pěkné mušle. Závod zajímavý, ale asi jsem čekala něco trochu jiného, třeba normální
záchody, nebo aspoň desky pod karty na trati. Samotná trať byla náročná nejen větrem, který byl dost silný. Ale taky sklopkami, na kterých po určité době nešla vidět ani kilzona. Byl to super výlet se super lidma, odnesla jsem si spoustů zážitků, ale to asi my všichni. Jestli jste to dočetli až sem tak jste dobří, a určitě jste zavzpomínali na nějaké pěkné zážitky.
Kdo nebyl nezažil, kdo byl zažil.
Tímto bych se asi rozloučila. Díky všem Marie
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
musí se to zažít 
